Není pravda, že plešatí muži jsou více sexuálně aktivní, ale je pravda, že obnova vlasů u mužů může zvýšit její sexuální výkon. Hned to vysvětlím. Výkon v posteli bezprostředně souvisí s psychickým vyladěním. Pokud je chlap v nepohodě, dáma jeho srdce to prostě v posteli pozná. A pokud je v nepohodě z obav, že jí bude vadit, jak bujnou kštici má problém. Ale jen pro danou noc. Řešení jsou v zásadě dvě a obě jednoduchá. Pokud jsou vlasy jeho jedinou kvalitou, může si je bez problémů nechat obnovit; současná medicínská věda už tyhle záležitosti zvládá „levou zadní“.

 

Nebo si uvědomí, že pokud ona dáma bere jako jedinou hodnotu, kolik vlasů má její partner na centimetr čtvereční, tak možná bude lepší hledat někoho, kdo si všimne i jiných kvalit. Vzdělání, spolehlivosti, schopnost zabezpečit rodinu, umění být zábavný, mít zajímavé koníčky… je přece tolik věcí, které lze obdivovat. Soustředit se jen na krásu, která časem pomine, je krátkozraké. Byť uznávám, že i já dřív, než zjistím, že je dáma chytrá, tak se za ní otočím, protože je pěkná. My chlapi jsme prostě tak jednoduše a prvoplánově nastavení.

 

Upřímně by mě zajímalo, zdali i v dobách jeskynních lovců ženské reagovaly i na bujnost ochlupení. Představte si diskuzi u ohně v jeskyni, zatímco chlapi jsou na lovu. „Můj Kopčem už ulovil druhého mamuta za sezónu,“ povídá paní Kopčemová, zatímco její kámoška oděná v kožešině nově pojatého střihu kontruje. „Ale ten můj má zase víc chlupů!“ Zní to bizarně, ale estetické hodnoty a trendy, které řešíme a umíme řešit (a kam obnova růstu vlasů u mužů či plastika prsou u žen patří) znamená, že se máme opravdu dobře. Maso nám někdo odchoval, zabil, vykuchal, zabalil, zamrazil a dovezl do obchodu, takže starost s lovem odpadá. Zato přibyly starosti zcela nové. Jaký parfém, jaký facelift a jaký módní trend sledovat. Přiznám se, že to považuji za skvělou zprávu. Nikdy jsem na lov moc nebyl.

 

Je až s podivem, jak velké množství specialistů, zejména lékařů se věnuje vylepšování lidského těla. Čtete správně. Ne jeho uzdravování či prevenci, jakou je třeba zubař či pravidelná lékařská vyšetření. „Jestli bych chtěl být doktorem, tak plastickým chirurgem v Íránu,“ popisoval mi kolega, který se vrátil ze zahraniční cesty a viděl desítky dam s přelepenými nosy. Náplast svědčila o nedávné operaci, kterou si chtěly vylepšit vzhled. Je jich tam fakt hodně, velké nosy, které jsou tam přirozené, asi berou jako zásadní handicap,“ vysvětloval to sobě i mě. „Tamní doktoři, kteří to mají na starosti tam musí být opravdové celebrity.“

 

Musím uznat, že mě ta myšlenka zaujala. Vlastně u nás vůbec nevím, kolik lidí je vylepšených. Samozřejmě pokud to drasticky nepřeženou. Kolik mužů v metru či na ulici jsem minul aniž jsem všiml, že mají na hlavě víc vlasů, než jim příroda nadělila. Při profesionálním zákroku se to navíc skutečně poznat nedá. Kolik jsem minul žen s vylepšeným poprsím a kolik s vylepšeným odsátým tukem? Tyhle úvahy mě přivedly k tomu, jestli by šlo něco vylepšit něco na mě samotném. Bezesporu šlo. Ale chtěl bych? Asi nechtěl. Není důvod. Za ty desítky let se sám se sebou žiji jsem si na sebe už docela zvykl. Nikdy jsem se nesrovnával s celebritami, nicméně vidím u vlastní dcerky, jak se dívá na sama sebe do zrcadla a v ruce drží ženský časopis. Tady bych si už tak jistý nebyl.

 

Ženy a dámy odjakživa řešily módní trendy, a to včetně vylepšení vlastních těl, násobně víc než muži. Ty jakoby to začalo zajímat teprve nedávno, ať už v „něžně elegantním metrosexuálním“ či „drsně dřevorubeckém“ trendu. A víte co, budiž i nám chlapům přáno. Žijeme jen jednou, tak ať se líbíme.

Views: (271)